Pohledy z Diry Reloaded

Pohledy z Diry Reloaded

S prvnim zapasem sezony se po kratsi odmlce opet hlasi Pohledy z Diry. Po dobu me nepritomnosti se nic zvlastniho nestalo, akorat jsme opet vyhrali titul, Zema stihl ukoncit a zase obnovit karieru a Bali zacal vyrustat z puberty. Do vitezne soupisky jsme letos prakticky nezasahovali – podarilo se udrzet Krtka a nepovedlo se prodat Chatrce. V souladu s dlouhodobym planem na (znovu)vybudovani velkoklubu jsme krome klasickeho pralesa prihlasili i region. Podle zameru managementu by to mel byt vyber toho nejlepsiho z prazske ligy, coz zatim podle soupisky vypada na Avir + Maros. Soude podle tohohle zapasu, neni Marosovi co zavidet :)

Na prvni zapas sezony se slezlo 9+1 borcu dychticich prevest do zapasu vsechny ty dumyslny taktiky, co jsme v lete neunavne pilovali. Zbytek tymu je zrejme pretrenovany a pripoji se snad pozdeji. Hra samotna snesla ta nejprisnejsi kriteria kladena na pralesni hokejbal – hralo se v peti, vsichni meli hokejky a stanek byl otevrenej. Jinak to moc ke koukani nebylo, coz spravne pochopili divaci a neprisli. Zacatek byl celkem komicky, protoze Mighty Fucks z nas meli ocividne respekt a chvili jim trvalo, nez se dopracovali k poznani, ze uradujici mistr si proste neni schopnej prihrat na metr, ani v tom zabranit souperi. I tak jsme dve tretiny drzeli 0:0, predevsim diky tomu, ze se nam souper vyrovnal v kvalite zakonceni. Goly tak padaly az ve treti trtine – nejprve souper vyuzil toho, ze Dira i Ivas prisli o hokejky (a docasne tak snizili standard zapasu pod uroven pralesa), nasledne krasne z buly tecoval za bezbranneho Diru Zema. Ke konci jsme uz zacali trochu uvadat a nebyt vytrvalcu Poliho s Ivasem, kteri musi mit vicery plice, nez co ma k dispozici registr darcu organu, zmenil by se zapas mozna v debakl. Takhle jsme dostali uz jenom tretiho banana a sami jsme jeste dokazali korigovat skore, kdyz Stehnak elegantnim backhandovym blafakem posadil na zadek leziciho golmana a zasunul. Konecny vysledek 3:1 celkem odpovida deni na hristi, ale rozhodne nevyjadruje tu miru zoufalstvi, ktera byla v pondeli na Palmovce k videni. S veskerym respektem k souperi (protoze kdokoli, kdo odehraje takhle nechutny zapas a je ochoten prijit priste znovu, ma muj respekt) – za takovouhle hru by si oba tymy zaslouzily roztrhat registracky. V nasem pripade jde samozrejme o pouhou nerozehranost, kterou ze sebe obvykle sklepem nekdy zacatkem dubna. Ale jako kdyby to tentokrat bylo driv, zlobit se nebudu.

 

vomitting_referee